Vaša reakcia na eBook: Ako sa naučiť anglicky za jeden rok

Máte už stiahnutý eBook Ako sa naučiť anglicky za jeden rok?
Ak nie, požiadajte si o neho tu.

Po stiahnutí eBooku som vás vyzval, aby ste mi napísali vaše poznatky a skúsenosti. Prišlo mi niekoľko reakcií, za ktoré veľmi ďakujem. Okrem iného prišiel jeden e-mail, ktorý ma "posadil na zadok". Rozhodol som sa, že vám ho celý (bez akéhokoľvek krátenia či úprav) predložím.

Prajem vám príjemné čítanie.

Pavel

E-mail od pani Aleny P., 14.9.2015, 16:37

Ahoj Pavle,

reaguji na Vaši návrh napsat Vám nějakou zkušenost, zážitek či návrh. Přečetla jsem si se zájmem celý Váš e-book. Opravdu se mi moc líbí, naprosto a úplně s Vámi souhlasím. KONEČNĚ to někdo sepsal a pustil do světa. Víte, já jsem si vždycky myslela, že jsem na angličtinu neuvěřitelné kopyto, že se to nikdy nemůžu naučit a bylo pro mě nepředstavitelné, JAK to někdo může zvládnout takové to gou-ou-mou-ejšn vyslovit, a ještě rozumět mluvenému slovu. Dlouho - dlouho jsem si to neuměla ANI přestavit, že prostě těžké. A dneska se angličtinu snažím vyučovat právě tím způsobem, o kterém se zmiňujete. Tak, jak jsem se to naučila v Anglii, jako se učí od přírody malé děti, a něco tam ve škole (2 hodiny týdně, ale až po roce a s pauzama), ale jinak než tady. Ale nedokázala bych to takto uhlazeně sepsat jako Vy, zkategorizovat, dát hezky do bodů...to opravdu ne, ani neznám ty procenta vzdělanosti naší populace, i když to všechno chápu, ten poněkud kostnatý a svým způsobem závadný (nefunkční a jaksi ehm - nesloužící svému úplně účelu?) klasický školní systém výuky cizích jazyků ve školách. Ostatní lidi jako ty telata stejně pořád chodí do klasických kurzů, mají příšernou výslovnost a hlavně se NEDOMLUVÍ. Nedomluví, ani po několika letech, vidím to u svých známých, protože se jenom něco pořád mechanicky učí, ale NEMLUVÍ, obtížně dávají dohromady holé věty, a když, hovoří jako roboti, bez mimiky, bez gestikulace...

V tom jazyce je nikdo nenaučil MYSLET, to je ten problém, nemluví ani sami se sebou, ani v duchu. Skončila hodina, a tím to pro ně vadne. Ale to je špatně. Strávila jsem víc jak pět a půl roku v Anglii a přibližně dost dobře vím, o čem ve svém e-booku píšete. Jela jsem do UK za prací jako totální ne-angličtinář, uměla jsem říct jen hello a good nite a to bylo tak všechno. Vybavená od agentury základními pracovními pojmy, které se vešly na jeden papír do dvou sloupečků a slovníkem, prostě jsem se nadechla, hupla do vody, dorazila na místo a MUSELA fungovat. Češka, co jela se mnou do páru a anglicky mluvila, pořád po ruce nebyla, domlouvala jsem se rukama nohama, prostě NĚJAK, nějak to jít muselo - a šlo, a byla to i legrace, protože ty lidi mi také odpovídali rukama nohama, ukazovali, neb jsem nerozuměla, posunkama, gestem, co bylo třeba udělat, nebo co je dobře nebo špatně...práci jsem znala, což o to (pracovala jsem v racing stable jako groom a work rider). Za čtyři měsíce mě přeložili na jiné pracoviště, kde jsem byla opravdu už sama Češka bez znalosti. Těch pár slov, co bylo třeba k práci, se člověk naučil za dva dni, jenže mi stejně nikdo pořádně nerozuměl, mluvidla se musí chvíli adaptovat - takže bych všem doporučila trpělivost sám se sebou, když to hned nejde. Prostě jsem chodila s papírkama a propiskou v kapse, kde jsem to měla napsané, přinejhorším, nebo si slovo nechala napsat a doma si ho vyhledala ve slovniku. Dokonce i po roce jsem zažila "say it again and say it english...", a to jsem si myslela, kdoví jak jsem se nezlepšila a jak už se nedomluvím - ještě ne nějak zvlášť plynule, ale domluvím, moc jsem ale nerozuměla, jenom jednoduché věci, hlavně to, co člověk potřeboval k práci, na nákup, běžné záležitosti, žádné hlubokomyslnosti. Hodně se mi angličtina zlepšila, když si se mnou začala povídat spolubydlící - ta byla upovídaná a bylo jí úplně jedno, že jí příliš nerozumím...prostě se kamarádila, věděla jsem na ní snad úplně všechno od okamžiku, kdy se narodila, že byla ugly až po trable se psem a kadeřníkem, a všechno doprovázela gesty (to bylo dost zásadní! - co jsem nepochopila ze slov, pochopila jsem z gesta) a hlavně - nebyla líná mi pořád něco objasňovat na moje "And what is...?" mi ochotně a docela ráda všechno vysvětlovala, to mi hodně dalo. Za nějakou dobu jsem získala penfrienda a nutilo mě to smolit nějaké dopisy a zpětně si překládat ty, co mi přišly. Horor. Čtrnáct dní na dopis žádná míra, dvě i víc hodin denně, se slovníkem. Osmdesát stránek jsem popsala, seškrtala, dvě, tři či čtyři strany čistopis, nešlo mi to. Tu a tam nějaká smska, také horor, napsat jednu malou mi trvalo půl dne. Pracovala jsem ve stájích, tam se pracuje fyzicky, ne pusou, a ne vždy týmově , ale celkem samostatně, rozpis byl na boardu extra na každý den, co kdo, kdy a kde má být a co dělat, nazdar. Slova a úkony se pořád opakovaly den po dni - muckingout - tackinup-tackinoff - rucks on - rucks off - lame, fucking bastard - evening stables, lights off and lets fuck off ...and so on, lepšího slovníku se v zaměstnání člověk nedočkal, vážně měli před každým druhým slovem f-word. Začala jsem si kupovat noviny, asi po roce, občas, pak už denně, sice sportovní, ale i tak - musela jsem si vzít slovník a pak teprve "číst" (rozuměj prožvýkat se nějakým článkem, nebo komentářem), ale za nějakou dobu už jsem slovník potřebovala méně a méně( ale používám ho dodnes a ráda). Knížku jsem si také četla se slovníkem v ruce, jednu větu jsem četla třeba i dvě hodiny, než mi to dalo smysl, slovo po slovíčku, doslovné "louskání" knihy. Dala mi jí přečíst kamarádka, a nakonec mi jí dala jako dárek. Hezký dárek - Haunted England, haunted Ireland. Moc hezká knížka, takový jako dokument.

Zase jsem se něco přiučila, rozšířila si slovní zásobu. Moje nejnovější hobby jsou (už delší dobu teda) ty filmy v originále, ale zase dokumenty, protože ti vypravěči mluví hodně pěknou a poutavou angličtinou, ne jako v hraném filmu. Mám sestru na Floridě a vím, jak bečí, polyká všechny koncovky, člověk nerozezná cottage od carriage - obojí je " kaeridž", americká angličtina je snad nejhorší na naposlouchat (zajímá mě Váš názor), hned v závěsu jsou Australani. Jako - dá se to naposlouchat, ale může to chvilku trvat. Hezky mluví Irové, Londýnská angličtina je také cool...dle mého názoru. VŠUDE JSOU NĚJAKÉ DIALEKTY!! Nikdo nemůže říct, co přesně je TO úplně pravé, lidi se budou hádat, stejně jako já se sestrou ve stylu " proboha co to máš za angličtinu?" Já na sebe vím, že mám north-yorkshirský dialekt a toho už se asi nezbavím, ani není třeba. Ráda se i kupříkladu koukám na dostihy, to mi zůstalo (myslím ty v UK), prakticky denně, minimální výjimky, nebo si alespoň pouštím dostihové komentáře jako kulisu, jenom ať mozeček vstřebává. Ani nemusím vidět, odkud zrovna vysílají, podle té angličtiny poznám, jeslti jde o SA, USA nebo UK. SA a USA jsem před pár lety nerozuměla ani nic, byla to změť a chaos, ale už se mi to vytříbilo - vylouplo - a už se mi to i líbí, docela už rozumím, vychutnávám si to, dřív jsem se nechytala. Víte co, nejvíc pyšná jsem na sebe byla, když jsem si poprvé dokázala telefonicky přivolat taxík a domluvit se, kde si mě vyzvedne, to jsem si připsala jo! - úspěch! (taky to mohlo skončit fiaskem), a potom, když jsem nemohla koukat na nějaký dostih, ve kterém nám běžel kůň, tak jsem si pustila komentář v telefonu (existují v UK spešl linky). A protože mě mimo jiné baví paleo, tak mám zkouknuté snad všechno, co se týká dinosaurů, to, co jsem dokázala najít, a je to k mání jenom v angličtině, a hezká angličtina, protože to namlouvají profesionálové a poslouchá se to jako pohádka. Dokázala jsem na to koukat od nevidím do nevidím, užívala jsem si grafiku, a víte co, za chvíli člověk přestane vnímat, že jde o jiný jazyk než češtinu. Stejně jako dostihy mají svůj specifický slovník, haunted areas taktéž, i paleo má svůj specifický slovník, za chvíli do něj člověk pronikne. Nejvietší radost mám (samozřejmě že nerozumím ÚPLNĚ každému slovu!! - celkově ale ano), když si podchytím slovíčko, které neznám a hledám ve slovníku, co to asi tak přesně znamená a hlavně - jak se to i píše. Spíš si to ověřuji, jestli jsem správně rozuměla z kontextu, i když to slovo třeba vůbec neznám. Z celkového kontextu ten význam třeba i chápu, jenže je třeba to umět i napsat, teda není, ale já to vědět chci - a jsem happy jak Larry když se trefím napoprvé (to si pak udělám něco jako zářez na pažbě nebo něco na ten způsob). Hledám to v anglickém originále a zkouším- JAK-ASI-BY SE-TO-MOHLO psát, poslouchám to pořád dokola, říkám nahlas, a teprve pak, když mi to nejde a nejde najít (zřídka), tak to zkusím od češtiny.

Myslím, že jsem si zatím neporadila jen s jedním slovem - když byli extinct sabretooth tigres tak byla countryside became more "steepee" nebo jak (v tomto smyslu a této přibližné podobě jsem nenašla nic) - jako chápu to dobře, víc prostorná, planinatá, oni nebyli tak rychlí, byli určený na lov ze zálohy, a to teď nemohli, ráz té krajiny jim to neumožňoval. Nikde jsem to nenašla a tak ani nevím, jak se to píše. Mám to takové jako hobby, celkově k angličtině, by se dalo říci, "new words hunting" :-), jeden nikdy neví, co se kdy bude hodit. A také sbírám homofonika, a všechny si vypisuju, ty, na které narazím, ty můžou začouny potrápit, ve škole jim to nejspíš neřeknou, museji si nacvičit ucho i kontext. Já bych k té Vaší doporučené samovýuce doporučila nějakého anglického native facebookového frienda a s tím si tak trochu psát, to je asi nejpřístupnější, také si píšu, s pár lidma, tu a tam, pár řádků, promazat závity něčím jiným, ze života. Trochu to chce opravdu DENNĚ, já nevím jak to těm lidem zdůraznit, většinou troskotají na tom, že se jim prostě NECHCE tyto věci dělat, navíc denně, obyčejná pohodlnost. Většina trpí tím, že učitel učí a že je TO naučí, ale to je omyl, u těch jazyků myslím. Učí se sami, a učitel vede, ukáže, vysvětlí, a zbytek je na nich. Určitě jim to do té hlavy nenaleje, jak si mnozí myslí. MUSÍ - MUSÍ v tom jazyce začít myslet, uvažovat, každý den, nesmí si jít vařit kafe ale makin kofí, nesmí jít ven ale goin out, to je všechno, po troškách. MUSÍ se sami zajímat, jak se co řekne v tom běžném životě, mít u sebe slovník a průběžně si v něm listovat...já jsem takhle za rok zvládla srbochorvatštinu. Byla jsem kdysi zamilovaná nějakou dobu do Jugoslávce, chrlil to na mně po jeho, vídali jsme se sice zřídka, ale i to stačilo, měla jsem slovník a TO uvažování, a hlavně motivaci. Když jsem pak byla dole na návštěvě, někde u Bělehradu, říkali, že by měli problém říct, jestli jsem nebo nejsem jugoslovenka, snažila jsem se, i zpívat jsem uměla ty jejich, i nadávat jsem uměla, velmi dobře. Rozumím pořád obstojně, to když je něco v televizi z té oblasti, mám to ověřené, pořád vím, rozumím, vím, že bych se domluvila, to naskočí, protože jsem ten jazyk PROŽÍVALA, v myšlenkách, při kontaktu, denně jsem měla v permanenci slovník. Ale je to slovanský jazyk, určitě jednodušší pro Čecha než neslovanské jazyky. Myslím, že u lidí, kteří se chtějí učit cizí jazyk, je hlavní problém právě motivace, denní použití a i vytrvalost. Právě to provázání toho, že člověk použije to které slovo ve spojení s nějakou činností, aktivitou, situací, emocí...to je právě to, co dává, že si to zapamatuje. A stačí JEDNOU (!!!) - a bude to vědět nafurt. Nemusí to opakovat dokola a dokola a drtit a vzdychat u toho "JÁ SE TO NIKDY NENAUČÍM" - není to pravda. Lidi nejsou blbí, jsou jen málo motivovaní a v tom jazyce neaktivní - chcete vědět, jak se řekne citrón? Rovnou si do něj kousněte a budete vědět, že lemon je sour, že lepší je se sugrem a že se dává do tý, tea (je to na každé krabičce mimochodem) se put do cupu a zalejvá se hot waterem, a když nebudou careful inaf a spill to někam na sebe tak budou mít bad burn, bude je to very sore a budou muset call ambulance, která je probably take někam to hospital. Jak prosté. Stačí si to nalistovat. Na tohle nemusí být nikdo Einstein.

Dospěláky učím i neslušná slova, ne pro použití, (sice je náležitě poučím co to znamená a kdy se to k čemu a v jakých situacích používá, nicméně doporučím vyhnout se tomu), ale protože se s tím v praxi mohou setkat, tak aby nebyli vyjevení a nedošlo zbytečně k trapasům nebo zbytečným rozpakům. Ve škole je to nenaučí a v běžném slovníku to asi nenajdou. Chtěla jsem vyučovat v kurzech začátečníky, právě tak, jako se učí děti, jako jsem se to naučila i já. Aby začouni měli zaklady. Od píky, od abecedy, spelování...ale kdepak. Na to musí mít člověk vysokou školu, zkoušky na Cambridge... Nestíhala jsem se divit, co tam po těch začátečnících chtějí. Vždyť mám z angličtiny zkoušky jedničku level, a dvojku jsem měla v podstatě v kapse, jenže jsem si namlátila, skončila v nemocnici a musela UK opustit ze zdravotních důvodů, nebyla jsem schopná tam v ničem pokračovat. Když jsem se po nějaké docela dlouhé době vzpamatovala, tak jsem se přihlásila alespoň na denní roční pomaturitní studium angličtiny, abych alespoň něco dělala a abych si jí i trochu po letech oprášila a pak studovala dál, zdokonalila se. Tam mi ta jejich ředitelka řekla, že je to pro mě ztráta času a peněz, že mě tam u nich nemají co učit, že bych se tam nudila. A bylo vymalováno, thank you, cu later. Tak se učím sama doma. Tak jak to píšete. Denně poslouchám něco v angličtině, denně si přečtu něco v angličtině, tu a tam napíšu něco v angličtině, přidám nějaký comment, někdy odlovím anglicky hovořícího na kousek řeči, pustím si film v originále (líbí se mi staré Řecko a Řím, Caligula a tak, gladiátoři, všechno dokumenty, vážně se na to dá dobře koukat), hledám ve slovníku...je to dobodružný. Angličtina má svojí melodii a je hezká, opravdu hezká, lidi nevědí, o co se ochuzujou. Troufám si říct, že angličtinu vnímám stejně přirozeně jako češtinu. Z legrace občas říkám, že je to můj druhý rodný jazyk. Sestřenice má bilinguální děti, žije ve Skotsku, ale děti umí výborně česky. Když přijedou i s Jimem (Father) do ČR na návštěvu, to jeden neví, jestli má mluvit česky nebo anglicky, protože prckové NECHÁPOU, proč teta (jako já) mluví anglicky, když je z Česka a vysvětlit, že je to kvůli tatínkovi, aby taky rozumněl...tetooo nemluv na mně anglicky já česky umim...teď ale mluvíš SE MNOU! to jsou argumenty...Tak trochu máme angličtinu už i v rodině tímto pádem, sestra taktéž se nechala viděti ze zdaleka s manželem z USA (jednou za celou dobu) a taky bylo třeba užíti jazyka anglického...jenže sestra už tam žije dobře dvacet let...No jo, potřebuju doladit gramatiku, byl bych býval byl šud could shall...hlavně takové ty podmiňovací způsoby v minulém čase, to jsou na mně záludnosti. Ale jinak se rozhodně bez problémů domluvím a slovní zásobu mám dost slušnou, bych řekla, poněkud neskromně. A vždyť já ani nic jiného nedělám, hrabu se v angličtině prakticky pořád. Čistě proto, že mě to baví. To, co mně baví, v češtině ani k mání není, tak co mi zbývá, než to přežvýkávat. A dělám to ráda a s chutí. V úterý se jdu ucházet o místečko to pracovní AJ pro dětičky. Zatím všude chtěli pouze rodilé mluvčí, pro ty dětičky, že to rodiče vyžadují a že nejde jináč, těšilo nás. Co na tom, že je to nějaký popelář se základním vzděláním - hlavně, že je rodilý. Tady je jim to prý jedno (!), pět let v zahraničí jim údajně stačí (osvícený to jedinec), hlavně, aby to ty děti bavilo a aby se něco naučily. Jde teď "jenom" o kroužek angličtiny - ale hurá, jinak by mně asi nikde jinde nechtěli. Inu nechtěli, vysoká škola předpoklad, několik let praxe a kdovíco ještě. O tu práci dost stojím, to co znám, předat dál, ověřit si, co jsem si vyspekulovala a napsala jako koncept výuky "jinak". Tak nějak to odpovídá plus mínus tomu vašemu e-booku, přibližně. Řekla jsem o tom svojí učitelce angličtiny, co jsem jí měla v Anglii, jak si to představuju, a jí se to moc líbilo.

Klasický příklad toho, jak jsem se nenaučila jazyk (určitě znáte): ruštinu jsem měla od páté třídy do konce gymnázia = 8 let, jedničkářka, maturita za jedna, a myslíte, že se domluvím? Ani náhodou. Ten jazyk mě nikdo nenaučil používat, jenom jsme tam něco...biflovali, a dobře biflovali. Byla to jenom mechanika, nic víc. Ty takzvaná "cvičení" jsou nanic, nanic, a klidně to považujte za rouhání. Nejlepší cvičení je drobná PRAXE. Němčinu jsem měla také od páté třídy. V sedmé jsem přeskočila jeden ročník do osmé, protože volitelný předmět a chodila jsem s osmáky, šest let jsem se učila, v šestnácti jsem jela na výměnný pobyt do Německa a víte co? Vy víte co. Nedomluvila jsem se. Byl problém. Anke ze mě byla nešťastná, Alena macht ales kaput. Ani za další dva roky to nebylo lepší, když mi bylo osmnáct, celou dobu na gymplu jsme měli němčinu. Po otevření hranic jsem tak 3x do týdne chytila stopa, výpadovka na Rakousko, potřebovala jsem svézt asi dvacet kilometrů do stáje. A vy víte co se stalo: těch pár minut komunikace týdně - vždy to samé - kam jedete, odkud, co dělte za práci...najednou jsem s němčinou neměla problém. V té hlavě to je, nikam se to neztratí, ale ty spoje je třeba vhodným způsobem posilovat, právě tím, že TO člověk dělá, sám se aktivně zapojí, sám musí přemýšlet, nepapouškuje, co mu někdo předříká nebo co má v učebnici. Jako - rusky se dneska doopravdy nedomluvím, trochu rozumím, ale neřeknu, ani německy už ne, a to jsem pracovala docela dlouho v Rakousku, bezmála dva roky, musela jsem složit zkoušky z jazyka a domluvit se, alles gute. Připouštím, že je možné, že v německy hovořícím prostředí bych se zase rozmluvila, ale na co, když každý německy hovořící dneska umí anglicky? Apropó - Vy umíte německy? Vy asi umíte hodně cizích jazyků, že ano?
Chci se zeptat: kolik stojí ty Vaše aplikace? třeba hospodská angličtina? nebo ty jiné? ne snad , že bych něco neovládala, pochytila jsem kde co, cunta i dickhaeda ect., ale zajímalo by mně to jen tak, ze zvědavosti, ze zájmu i ze studijních důvodů. Máte jednotnou cenu nebo nějaké speciální? A chci být i dobrý učitel, chci, aby se ty lidi prostě DOMLUVILI, třeba na dovolené, nebo si s někým popovídali, já je nechci připravovat na přijímačky na vysokou. Chci, aby uměli dobře, rychle a spolehlivě a bez přemýšlení tu angličtinu použít. Problém? Myslím, že vietšině lidí o víc nejde. Ti, co potřebují nějakou speciální v zaměstnání, určitě k tomu mají i jiné cesty a jinou slovní zásobu, než jen obecnou. Děkuji, že jste to dočetl až sem. Velice Vám fandím a doufám, že se to dobře uchytí. Ono totiž víc nějakých efektivnějších řešení výuky cizího jazyka stejně není, a kudy cesta nevede, to už dávno víme.
Přeji Vám hezký den

S pozdravem Alena P.